Z jednacího řádu výborů Zastupitelstva města Humpolec vyplývá:

Článek 2 bod. 4) "Výbory jsou ze své činnosti odpovědné Zastupitelstvu"

Dne 23.9.2020 se konalo jednání Finančního výboru za účasti starosty Karla Kratochvíla (host), které "navazovalo" na  Návrh usnesení 32. Rady města Humpolce konané dne 9.9.2020, z něhož vyplývá a je i zde přímo formulováno  podezření ze spáchání  trestné činnosti "porušení povinností při správě cizího majetku, zneužití pravomocí veřejného činitele, maření úkolů veřejného činitele z nedbalosti apod. zřejmě ve spolupachatelství" ev. "organizované skupiny", kde jmenovitě byl uveden pouze jeden zastupitel Ing. Stanislav Bernard, který se v důsledku protiprávního jednání dalších zastupitelů měl obohatit na úkor města v řádech statisíců korun českých vzhledem k tomu, že město (tj. další zastupitelé zde nejmenovaní) "dlouhodobě rezignovali na dodržování a vymáhání podmínek závazných pro město" (citace z Důvodové zprávy).

Předseda Finančního výboru a zastupitel města Mgr. Pavel Hrala na základě zjištění a podkladů předložených členem Finančního výboru Zdeňkem Rýznerem navrhl k projednání mimo jiné i to, že by Zastupitelstvo města nebylo oprávněno vykonávat svou činnost, nemělo by právo hlasovat na předem neomezenou dobu a taktéž bylo navrženo podat podnět orgánům činným v trestním řízení, tj. trestní oznámení Zastupitelstva samo na sebe (viz. zápis z jednání 23.9.2020).

Výše uvedený postup člena Finančního výboru a i předsedy Kontrolního výboru Ing. Tomáše Voplakala, který tento bod předložil na zasedání Zastupitelstva města dne 30.9.2020 považuji za osobní excesivní jednání, které rozhodně není v souladu se zájmy města, a forma, které bylo užito, je výslovně v rozporu s jednacím řádem výborů, neboť podle článku 4 odst. 11 je stanoven následující postup: "o kontrole se sepíše zápis, formulují se nedostatky, tj. uvede se skutkové tvrzení a v neposlední řadě, před tím, než se zápis předloží Radě nebo Zastupitelstvu k zápisu, se připojí vyjádření osob, jejichž činnosti se kontrola týkala".

V tomto případě se tak nestalo a věc byla zveřejněna a dokonce medializována bez dodržení postupu stanoveném v jednacím řádu výborů, a tím podle mého názoru došlo k protiprávnímu jednání, kterým byly ohroženy čest a dobré jméno Zastupitelstva města Humpolce jako celku a bylo zasaženo do základního práva  zastupitelů na zachování jejich cti a dobré pověsti, a to vše za okolností, kdy předkladatelé nejednali v souladu a v rozsahu základního práva na svobodný projev. To je považováno za konstitutivní znak demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy. Ústavní konformitou je však chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, která v míře, v níž sloužila za základ kritiky, musí naopak důkazně prokazovat kritik sám: tuto povinnost tudíž má Zdeněk Rýzner a Ing. Tomáš Voplakal a je zjevné, že důkazní břemeno neunesli, viz stanovisko JUDr. Lebedové, prohlášení zástupce Vodak Ing. Miloslava Kumštara, zápis ze dne 22.12.2020.

Taktéž dle aktuální judikatury platí, že chce-li kdokoliv zveřejnit o jiné osobě informaci difamačního charakteru, nelze jeho počínání považovat za rozumné či legitimní, pokud neprokáže, že měl rozumné důvody pro spoléhání se na pravdivost difamační informace, kterou šířil, a dále pokud prokáže, že podnikl řádné dostupné kroky k ověření pravdivosti takové informace, a to v míře a intenzitě, v níž mu bylo ověření informace přístupné, a konečně, pokud sám neměl důvod nevěřit, že difamační informace je nepravdivá.

Zjednodušený závěr výše uvedeného je v praxi soudy aplikován tak, že "osoba působící ve veřejném životě a zejména její profesní činnost proto může být předmětem veřejné kritiky, a je tak i povinna snést větší míru kritiky, pokud je však pravdivá. Pravdivost tvrzených faktů obsažených v kritickém projevu musí prokázat autor projeveného kritického názoru a podléhá testu z pohledu principu přiměřenosti". 

"Boj s korupcí" je jistě veřejně velmi prospěšný politický program, tvoří však zároveň kontext dané věci a je třeba jej vyhodnotit i v rámci hodnocení motivace Zdeňka Rýznera (neúspěšného kandidáta do ZM) k předání sdělení.

            Z důvodů výše uvedených mám za to, že vynaložené úsilí Zdeňka Rýznera a Tomáše Voplakala k ověření pravdivosti následných výroků bylo neadekvátní vzhledem k difamačnímu potenciálu obsaženému v nich. Prokázané úsilí se naopak dá hodnotit jako neadekvátní ve vztahu k jejich možnostem jako člena Finančního výboru, předsedy Kontrolního výboru, zastupitele a člena občanského sdružení, které má v Zastupitelstvu čtyři členy s tím, že všichni mají možnost ověřit si pravdivost informací a podkladů pro veřejná vystoupení.

Taktéž status informace: Informacím poskytovaným předsedou Finančního a Kontrolního výboru je ze strany občanů vždy přikládána větší váha, než informacím pocházejícím od jiných osob. Občan od politických reprezentantů a činitelů zcela přirozeně očekává pravdivé informace a dále očekává, že tito volení zástupci samosprávy, veřejní činitelé, budou vůči sobě vzájemně zachovávat naprostý respekt k jednotlivým osobám - členům občanské společnosti.

Veřejní činitelé jsou proto povinni zveřejňovat jen skutkově důkladně prověřené informace, které se navíc vztahují toliko k věcem, které spadají do jejich kompetenčně vymezené oblasti. Nemá-li veřejný činitel svá tvrzení faktů důkladně prověřena co do pravdivosti, není je dle judikatury oprávněn zveřejnit. Tato východiska platí tím spíš v případě tvrzení faktů, která hrozí difamovat jednotlivé osoby, byť tyto vystupují ve věcech veřejných.

Vyhodnocení časové naléhavosti informací Zdeňka Rýznera jím poskytnutých je třeba provést v rámci úvah uvedených svrchu.

Odpověď na otázku, zda Zdeněk Rýzner a Tomáš Voplakal žádali komentář Ing. Stanislava Bernarda jako zastupitele či další zastupitele ke svému zamýšlenému sdělení, je jednoznačná: nikoliv, tímto aspektem se nezabývali.

Tón difamujících výroků neobsahuje pochyby, které by bylo možno vyložit jako výzvu k následné diskusi o údajné zkorumpovanosti zastupitelů, avšak z důvodů uvedených výše nelze u osoby zastávající veřejnou funkci připustit, že by, byť vyslovením podezření, směla iniciovat diskusi na úkor cti a pověsti soukromé osoby. Přitom je zjevné, že i při hodnocení přiměřenosti vysloveného právního názoru je třeba přihlížet k funkčnímu postavení Zdeňka Rýznera a Tomáše Voplakala.

Závěr:

Ze všech svrchu uvedených důvodů a při vážení významu svobodného projevu ze strany jedné a významu cti a pověsti osob (zastupitelů) ze strany druhé zastávám názor, že bylo zasaženo do subjektivního práva Ing. Stanislava Bernarda a členů zastupitelstva jako celku v podobě základního práva na ochranu cti a dobré pověsti jednotlivců, které garantuje čl. 10 odst. 1 Listiny.

 Projevy a podněty Zdeňka Rýznera a Tomáše Voplakala dle mého názoru neobstály v tzv. testu proporcionality provedeném dle konstantní a aktuální judikatury, jak ve směru hodnocení pravdivosti výroků a tvrzených faktů, jakož i co do přiměřenosti vysloveného názoru. Základní právo Zdeňka Rýznera a Tomáše Voplakala na svobodný projev bylo v daném případě vykonáváno v rozporu s celou řadou principů, jejichž dodržování podmiňuje poskytnutí ochrany tomuto právu, které jsou v judikatuře poměrně konstantní a s ohledem na to, že dehonestace členů zastupitelstva proběhla veřejně a byl o ní informován i tisk (Seznam.cz), mám za to, že je na místě požadovat veřejnou omluvu od Tomáše Voplakala a Zdeňka Rýznera. Též mám za to, že je zřejmé z výše uvedeného, že Tomáš Voplakal a Zdeněk Rýzner nevykonávají činnost členů výborů v souladu s jednacím řádem a ve prospěch města Humpolce a že naplňují dle mého názoru znaky šikanózního jednání vůči jednotlivým zastupitelům, jedná se i o tzv. bossing.

Tomáš Voplakal navíc porušuje i etické a morální normy. Konkrétně na schůzce 22.12.2020 mezi ním, zástupci VODAKu a Rodinného pivovaru Bernard, která se konala v kanceláři starosty města. Tam se měl přesvědčit s předložených dokumentů, které si u obou soukromých firem vyžádal, na jejichž nahlížení jinak nemá nárok, že jeho a Zdeňka Rýznera obvinění nejsou pravdivá. Tím, že si tajně, bez vědomí všech přítomných, schůzku nahrával na mobilní telefon (a ještě to zapíral), zneužil důvěru a dobrou vůli ostatních zúčastněných. Přitom si musí být, i z hlediska své profese, velmi dobře vědom, že pořizování audiovizuálních záznamů má být předem se všemi zainteresovanými domluveno a schváleno.